Hongkong

Hong Kong je město v Jihočínském moři a rozkládá se na několika ostrovech a poloostrově. Letiště je dosti daleko od hlavní části Hong Kong Island (Victoria), ale díky skvělé dopravě se tam dá dostat za hodinu v podstatě odkudkoli. Kromě letištních autobusů zajišťuje dopravu taky vlakový expres z Hong Kong Station, k jehož lístku je zdarma minibus do dalších částí města.

My jsme jeli letištním autobusem, protože jsme první dvě noci chtěli strávit v hotelu na pláži a zamířili tedy na Gold Coast v "Nových teritoriích". Obavy z nedostupnosti civilizace byly naprosto zbytečné - pár minut od hotelu bylo malé náměstí v italském stylu s restauracemi, bary, supermarketem, 7/11 i McDonald´s. Gold Coast Hotel je krásná prázdninová destinace, taky protože z hotelu vede branka rovnou na pláž a podél pláže chodník až do přístavu. 

I když jsme neměli potřebu nikam vyjíždět, udělali jsme si podvečerní výlet do Tuen Mun - do parku a na večeři. 

Hong Kong patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa a celé město funguje jako vícepatrové: v podzemí je metro a podzemní chodby pro davy lidí, na ulici jezdí auta a další doprava, další lidé se pohybují po "footbridge path", což jsou nadchody, které propojují jednotlivé budovy. Problémem bylo, že Google navigace nadzemní cesty nezná, a tak jsme se jako jedni z mála snažili pohybovat po ulici….tedy ovšem kromě nákupní zóny kolem Paterson Street. I na dětském hřišti bylo docela plno.

Na ostrově Hong Kong jsme dvě noci bydleli v úplném centru kolem metra Wan Chai - na každém rohu byly bary či kluby a nebýt našeho mimi, tak bychom hotel v noci ani nepotřebovali :O Uniknout z ruchu města se dalo do Hong Kong parku a botanické zahrady, akorát obě zelené zóny jsou až v kopci, takže ve spojení s naším blouděním po ulici jsem na nás byla večer únava znát.

V neděli jsme cestou na Central Plaza náhodou narazili na Sky Chapel, tedy kostel v oblacích, kde probíhala v 75.patře bohoslužba a kam jsme se na chvilku podívali - zpívalo se, tancovalo se a my obdivovali úžasné výhledy i velmi specifický styl mše.

Poté jsme zamířili na Victoria Peak, vrchol hlavního ostrova, kam jede podobně jako na Petřín lanovka, jen tam směřuje více lidí a lanovka jede strměji (v úhlu až 45 st.). Ale vyhlídka zejména ze Sky Terrace stála za to!

V Hong Kongu se míchají komunity z jihovýchodní Asie a přináší sem i svou kulturu a zvyky, takže je úplně normální se scházet podél metra či v parku, roztáhnout si svoji krabici nebo jinou podložku a obědvat nebo odpočívat jen tak se známými.

Poslední večer jsme chtěli ještě stihnout Light Show, kterou jsme sledovali z pirátské lodi a byl to vrcholný zážitek celého našeho pobytu.

Bohužel jsme nestihli výlet na Lantau Island se sochou Buddhy (ten je ale menší než ten taiwanský) a taky na ekologický ostrov Lama, takže tyto dvě místa stejně jako DisneyLand si necháváme na příště...

Soul, Korea

Soul, metropoli Jižní Koreji, jsme si vybrali pro první výlet do ciziny s naším devítiměsíčním synem Teodorem. 

Vyráželi jsme dosti narychlo pár dní po příletu z Prahy a dosti nepřipraveni – bez znalosti města, bez zarezervovaných hotelů, bez kočárku a navíc nevyspaní ("jetlag" se projevoval tak, že Tedík tvrdě usínal až po druhé ranní). Kufr jsem balila asi do třetí nad ránem a zachránilo nás jen to, že Ondra popletl čas odletu letadla, a tak jsme na letiště dorazili o hodinu dřív a ještě rezervovali hotel, hledali, kam se ve městě vydáme a domlouvali, koho potkáme. I tak se celá cesta protáhla a my dorazili na hotel poblíž Insa-Dong až k večeru a zvládli už jenom restauraci a skvělé pálivé kuře a točené pivo!

Úkolem prvního rána bylo dojít koupit plenky a prozkoumat, jaké jídlo pro miminka tu prodávají. Cesta do nejbližšího "department store" nám nastínila, jaký Seoul je: stovky výškových budov, dlouhé široké cesty plné troubících aut a všude neskutečné zácpy a davy lidí několikráte se násobící během polední pauzy. Soulané se hemžili všude, ale podařilo se nám najít místo na dopolední kafíčko a jen tak pozorovat ruch kolem...

Po poledni nás čekala korejská Renča, která nás vzala do tradičních uliček Bukchonu a na nejslavnější chrámový komplex Gyeongbokgung, postavený už ve 14. století.

Zvyklí na tchajwanské noční trhy jsme se na večeři vydali na Namdaenum Market. Trošku jsme se divili, proč je v sedm hodin večer polovina krámků ještě zavřená a mysleli jsme, že jsme dorazili příliš brzy, ale opak byl pravdou! Už zavírali. Naštěstí jsme tam objevili jednu uličku s několika typicky korejskými restauracemi a jako poslední hosté zasedli k večeři. Zachutnaly nám tady knedlíky a slaná makrela, naopak nám trochu přestalo chutnat, když si jedna z číšnic dala při chvilce nohy nahoru a začala si stříhat nehty přímo na place!

Další ráno jsme se vydali do čtvrti Myeongdong, která láká velkými nákupními centry a tradičními uličkami s obchůdky. My navštívili katedrálu arcidiecéze Soulu z 18. století a díky bouřce i vystoupení operní pěvkyně v centru poblíž.

Na večer jsme ještě zvládli Lotte World Mall Tower, dneska čtvrtou největší budovu na světě. Za budovou navíc probíhal Full Moon Festival.

A kdo že to byl na hřišti v Olympijském parku?

Následujícím bodem programu byla návštěva rodiny manželova kolegy Milana, který začal pracovat na univerzitě v Mohyeonu (HUFS). Byli jsme rádi, že jsme mohli vypadnout z města někam mezi kopce a lesy a poznat Koreu ještě z jiné stránky, než jenom z té typicky turistické. Oslovila mne zde korejská restaurace, kde se sedělo na zemi a při objednávání večeře se ukázalo praktičtější mluvit čínsky než anglicky!

 Společně jsme ještě strávili neděli v Soulu a zažili, jak místní tráví neděle – ať už se procházejí, nakupují či se občerstvují v univerzitní čtvrti Seoyodong, nebo piknikují a muckají se v parku kolem řeky ve čtvrti Yeyoudo.

Závěrem snad jen, že i přes všechny obavy z cestování s batoletem a nedostatek času na plánování to stálo za to a tuhle dovolenou jsme si neskutečně užili. Tedík navíc našel hned několik korejských kamarádů a kamarádek.