Rande naslepo v Taichungu

Už tomu bude pár let, kdy jsem se s někým naprosto neznámým rozhodla strávit celý večer, nebo vyrazit na výlet. Asi všichni pamatujete na to rozpačité čekání, zda i ten druhý se objeví, jestli bude o čem mluvit... nebo spřádáte plány, jak by se dalo korektně odejít. S podobnými obavami jsem čekala na taipejském nástupišti, navíc společně se svými dětmi, a očekávala druhou mámu se stejně starými dětmi. Bohužel nebyl moc čas společně někam krátce vyrazit a poznat se, nebo si aspoň říct, co které dítě zvládne nebo jak „únik před deštěm“ provedeme. Uklidňovalo mě jen to, že jsem se přece dobrovolně rozhodla jet poprvé sama se svými dětmi na výlet a strávit s nimi celé dva dny mimo deštivou Taipei :O Byla to pro mě vlastně i výzva, zda-li scénář  se mnou a dvěma dětmi v hlavní roli klapne a příběh bude mít pokračování…

Skupinu velice podobnou té naší jsme už z dálky viděli přicházet a dokonce přesně načas! Od té chvíle jsme byli opravdu nepřehlédnutelní. 2 matky, 2 kočáry, 2 batohy a kolem 4 „zlatohlavé“ děti. Děti a vlastně i my všichni jsme si padli do oka a nasedli na rychlovlak do Taichungu, kde jsme plánovaly 2 noci s programem přizpůsobeným prťatům. Ubytovaly jsme se v Hotelu Smile, vyrazily do parku a později na blízký noční trh.

Druhý den jsme chtěly vyzkoušet kolo, a tak jsme se vydaly vlakem do Houli, kde měla být i farma s koňmi. Po takřka půlhodinovém pochodování po vesnici bez chodníků, ke konci doprovázeném pláčem, jsme zjistily, že farma je momentálně zavřená, ale naštěstí před farmou fungovala půjčovna kol. Jak nás v půjčovně viděli, tak nám doslova vnutili elektrokola, za která jsme později byly rády. Jako obvykle dost fučelo a my tak mohly jet relativně rychle i proti větru a vyvézt skupinu na půldenní projížďku po okolí. Vše bez nehody a jenom dvě tělíčka s hlavou skloněnou během jízdy vytuhla. Houfeng Bikeway můžeme jen doporučit - tunel, mosty, železniční vinárna a další krásná místa!

Třetí den výletu jsme ještě jednou kráčely po městě a i přes přeháňky dorazily až tam, kde vznikl Bubble tea!

Potom už k naší výpravě přibyl manžel a jelo se do Lukangu, městečka, které bylo do konce 19.století druhým nejdůležitějším městem Taiwanu hned po Tainanu. Bylo známé svým vývozem srnčí kůže zejména do Japonska a dodnes jsou srnečci zobrazováni ve znacích Lukangu. Zvládli jsme projít krásnou starou ulicí, prohlédnout hlavní chrámy, navštívit galerii skla a jak jinak než vyzkoušet všechna místní hřiště. Inu, v takové skupině má prostě každý jiné priority :D

V sobotu odpoledne jsme potom navštívili i jedno muzeum, a to The Folk Arts Museum in Lugang v krásném prostředí Ding Family Mansion. 

Výlet se vydařil, všichni byli spokojení a my taky. Zvláště když my mámy jsme navečer měly chvíli klidu a bavily se tak, že si nás i na web hotelu vyfotili!     

Okolo Taiwanu - Z Taitungu zpět

Z Taitungu jsme vyjeli do East Rift Valley. Bylo chladno, proto jsme se chtěli vykoupat v horkých pramenech. Ty nejpěknější jsou ale stále zničené tajfunem, a tak jsme jen projížděli nádhernou kopcovitou krajinou plnou čajových plantáží v Luye a nakoupili místní produkty ve zdejší Botanické zahradě. Studený vítr nás doslova zafoukal zpátky do Taitungu, kde jsme se prošli parkem Taitung Forest. Nejlepší byla až poslední část - Seaside park. A opět Pacifik...

Také Zhiben u Taitungu je známý díky svým horkým pramenům, a tak ho nelze vynechat. Zarezervovali jsme si na noc Toyugi Hotspring Resort, který má nejvíc bazénů v celém Zhibenu a byla to paráda. Jen jsme z toho koupání zapomněli na fotky. Těch pár snímků jsme udělali až ve Forest Recreational Area. Tedík si na místních atrakcích hrál na Mauglího a do trubek volal: „Šercháne“! :-)   

A pak už jsme naložili naši unavenou jednotku do auta a vyjeli směrem k Manzhou, které bylo po cestě do Kentingu. Kdyby bylo jen trochu pěkněji, tak si užíváme prázdných pláží podél cesty nebo krásných míst, ale když fouká, tak i Mudan Bay vypadá skoro jako z hororu.

Dále nás zajímalo, jak vypadá taiwanská poušť. Ano, na Taiwanu je poušť, prý se na ní pořádají adrenalinové závody na čtyřkolkách. Když zrovna fučí a prší, tak je lepší dívat se na Jioupeng Desert jenom z dálky... 

Naštěstí aspoň naše další ubytování připomínalo pobyt jako doma na zahradě, to bylo Butterfly BnB. Samota a klid poblíž Cikong Waterfall.

Z Manzhou jsme zase jeli k pobřeží.  Zastavili jsme u Gangkou Suspension Bridge v ústí řeky do moře. Panorámata jako z filmu! :-)

Jialeshui jsme skoro přejeli, ale vrátili jsme se tam a nelitovali (i když to už dul snad orkán). Tady vás naloží do výletního autobusku a vezou podél pobřeží tam, kde si oceán a vítr pohrávají s kameny, které omílají do netypických tvarů.

Do Kentingu jsme se hodně těšili, ale jak už to tak bývá, když si člověk něco vysní, tak ne vždycky to dopadne. Zima a vítr, že se nedalo s dětmi jít ani do venkovních horkých pramenů, a tak jsme se spokojili s horkou vanou v městečku Checheng. Tak o Kentingu snad zase příště.

Cestování se chýlilo ke konci a i na nás byla znát únava, hlavně na dětech, které se těšily, až zase dojedeme na hotel. Takže v Kaohsiungu tentokrát jen večerní procházka kolem Love River, nic dalšího neprošlo. Nocleh na Hotelu WO - lázeňák Tedík, který pak chtěl spát ve stanu :O

Dále jsme po cestě zpět na sever zastavili v Beimen podívat se na Crystal Church a trochu se projít. Se spícími dětmi jsme ještě udělali rychlou zastávku u High-Heel-Shoe Church - přesně tak, kostel v botě na podpatku!

Na západ slunce jsme pak dojeli do Dongshi Fisherman Wharf, kde mají v přístavu udělanou pláž s vodními hrátkami pro děti i posezení pro dospělé. Sem se snad jednou vrátíme, až bude koupací sezona.

Přespali jsme ještě v Chiay v hotelu s bazénem a barem na střeše a ráno jsme vyrazili, ale děti byly tak unavené, že spaly až do Taipei, proto už žádná další zastávka... Byli jsme rádi, že jsme výlet ve zdraví a pohodě zvládli a taky že můžeme konečně odpočívat doma.