Už tomu bude pár let, kdy jsem se s někým naprosto neznámým
rozhodla strávit celý večer, nebo vyrazit na výlet. Asi všichni pamatujete na
to rozpačité čekání, zda i ten druhý se objeví, jestli bude o čem mluvit... nebo
spřádáte plány, jak by se dalo korektně odejít. S podobnými obavami jsem čekala
na taipejském nástupišti, navíc společně se svými dětmi, a očekávala druhou
mámu se stejně starými dětmi. Bohužel nebyl moc čas společně někam krátce vyrazit
a poznat se, nebo si aspoň říct, co které dítě zvládne nebo jak „únik před
deštěm“ provedeme. Uklidňovalo mě jen to, že jsem se přece dobrovolně rozhodla
jet poprvé sama se svými dětmi na výlet a strávit s nimi celé dva dny mimo
deštivou Taipei :O Byla to pro mě vlastně i výzva, zda-li scénář se mnou a dvěma dětmi v hlavní roli klapne
a příběh bude mít pokračování…
Skupinu velice podobnou té naší jsme už z dálky viděli
přicházet a dokonce přesně načas! Od té chvíle jsme byli opravdu nepřehlédnutelní.
2 matky, 2 kočáry, 2 batohy a kolem 4 „zlatohlavé“ děti. Děti a vlastně i my
všichni jsme si padli do oka a nasedli na rychlovlak do Taichungu, kde jsme
plánovaly 2 noci s programem přizpůsobeným prťatům. Ubytovaly jsme se v Hotelu
Smile, vyrazily do parku a později na blízký noční trh.
Druhý den jsme chtěly vyzkoušet kolo, a tak jsme se vydaly vlakem do Houli, kde měla být i farma s koňmi. Po takřka půlhodinovém
pochodování po vesnici bez chodníků, ke konci doprovázeném pláčem, jsme
zjistily, že farma je momentálně zavřená, ale naštěstí před farmou fungovala půjčovna
kol. Jak nás v půjčovně viděli, tak nám doslova vnutili elektrokola, za
která jsme později byly rády. Jako obvykle dost fučelo a my tak mohly jet
relativně rychle i proti větru a vyvézt skupinu na půldenní projížďku po okolí.
Vše bez nehody a jenom dvě tělíčka s hlavou skloněnou během jízdy vytuhla.
Houfeng Bikeway můžeme jen doporučit - tunel, mosty, železniční vinárna a další krásná místa!
Třetí den výletu jsme ještě jednou kráčely po městě a i přes přeháňky dorazily až tam, kde vznikl Bubble tea!
Potom už k naší výpravě přibyl manžel a jelo se do Lukangu, městečka, které bylo do konce 19.století druhým nejdůležitějším městem Taiwanu hned po Tainanu. Bylo známé svým vývozem srnčí kůže zejména do Japonska a dodnes jsou srnečci zobrazováni ve znacích Lukangu. Zvládli jsme projít krásnou starou ulicí, prohlédnout hlavní chrámy, navštívit galerii skla a jak jinak než vyzkoušet všechna místní hřiště. Inu, v takové skupině má prostě každý jiné priority :D
V sobotu odpoledne jsme potom navštívili i jedno muzeum, a to The Folk Arts Museum in Lugang v krásném prostředí Ding Family Mansion.
Výlet se vydařil, všichni byli spokojení a my taky. Zvláště
když my mámy jsme navečer měly chvíli klidu a bavily se tak, že si nás i na web hotelu
vyfotili!
