Alishan, Dongpu hot springs

Školní rok 2015/2016 jsme místo třídního výletu zakončili dlouho plánovaným rodinným výletem do oblasti Yushan National Park, konkrétně do vesnice s horkými prameny Dongpu a poté do Alishanu.

Vyrazili jsme v neděli brzo ráno a žádné speciální zastávky jsme neměli naplánované. Avšak těsně před vesnicí Dongpu, v Xinyi, jsem uviděla ceduli na Xinyi Winery (信義鄉農會梅子酒莊/布農文化中心), tak jsme se to rozhodli prozkoumat.  Bylo to jedno z vyhlášených taiwanských center, kde zpracovávají lokální víno a švestky a lidé místního kmenu Bunun z nich pak produkují víno a pálenky.  V prodejně bylo pěkně veselo – prodavači nalévali  ochutnávky jednu za druhou (hlavně sobě), až jsme se museli držet, aby to s námi v těch takřka 40 st. venku nepraštilo :O  

Do Dongpu jsme dorazili po obědě a jak to na Taiwanu běžně chodí, začalo pršet - tak jsme se šli koupat do vnitřních jeskynních horkých pramenů v hotelu Tilun a navečer si prošli vesnici.

Druhý den ráno jsme vyrazili na údajně lehkou túru k duhovému vodopádu. I když jsme se vraceli v půl jedenácté, bylo už strašné vedro, a tak Ondra musel schovávat našeho chlapečka pod deštníkem.

Horská cesta do Alishanu měla být další bodem programu, ale po přejetí sedlem na jižní stranu pršelo a padla obrovská mlha, a tak jsme oblastí Takata jenom projeli a túru odložili na jindy. I v Alishanu poprchávalo, ale od procházky nás to už neodradilo!

Vrcholným zážitkem byl východ slunce na obratníku Raka v den slunovratu. To vlastně znamenalo vstát ve 3.20 ráno a jít na vlak. Kolem nádraží to ve 4 ráno bylo jako na Václaváku, přestože bylo jenom 12 st.! Každopádně náš synek byl jednoznačně jako nejmladší člen tohoto davu v centru pozornosti, stejně však v trojích ponožkách a zabalený do deky pokračoval spokojeně ve svém spánku. Ze stanice Chushan jsme se rychlým krokem vydali na Ogasawara Viewing Platform (2500 m.n.m.) a utekli tak největšímu davu. A stálo to za to – byl to opravdu neskutečný zážitek!

 Nazpátek jsme už šli pěšky a užívali si ranního sluníčka a klidného brzkého rána v horském středisku.

Posledním bodem programu byla krátká zastávka na nákupy na Old Street ve Fenchihu a prohlídka starých mašin alishanské úzkokolejky.

Na východ do tradiční komunity

Minulý víkend jsme se už po necelém měsíci zase vypravili do Hualienu, východní pobřeží si nás prostě získalo. Hlavním účelem byla tentokrát dobrovolnická akce, tedy projekt v rámci mého kurzu na IMBA Global Leadership. Společně s dalšími pěti vedoucími projektu a 20 dobrovolníky jsme vyrazili do kostela místních "natives" (domorodců), abychom jejich dětem předali něco z našich kultur.

Jako správná rodina jsme se do Halienu vypravili všichni tři a s naším cestovatelským nadšením vyrazili hned v pátek brzo ráno. Tedík mimo své časy denní bdělosti toto nadšení s námi nesdílel a při spěšném nasedání na autobus v sedm hodin ráno opět nevěřícně kroutil očima :O Výlet nezačal příliš šťastně – jednak bylo pod mrakem s pravděpodobností srážek přes 90 procent, a potom před nádražím mělo čekat pronajaté auto, ale v půjčovně si špatně poznamenali datum, takže nějak nedojelo. Naštěstí  na Taiwanu jsou lidé hodní a přes pronajímatele skútrů jsme se dostali až do půjčovny aut a usmlouvali slušnou cenu. Cílem cesty bylo Taroko, konkrétně tedy vyjet co nejvýše za vesnici Tianxiang (do které se však dá z důvodů oprav vjet jen asi jen 4krát denně) a také si projít Bayan Trail, otevřený však jen po druhý tunel.

Každopádně i jen průjezd Tarokem samotným přináší krásné pohledy a vyhlídky.

 

K večeru jsme dorazili na pěkné ubytování, akorát k naší smůle jsme zase dostali pokoj bez okna. Nejmíň to vadilo Tedíčkovi, který byl rád, že je konečně v nějaké posteli a má chvilku klidu.

Sobotu jsme strávili ve městě – v plánu byly parky a památky, ale nakonec jsme větší část dne strávili na denním trhu (přece jen ceny v Hualienu jsou přívětivější než v Taipei) a večer na nočním trhu – ten už je o jídle a i na točené došlo – jenom kdyby dvě malá piva nestála víc než jídlo, co jsme za celý den snědli - 500! :O

V neděli jsme kolem poledne vyjeli do domorodé vesnice za Hualienem, kde nás čekalo asi 60 dětiček. Samozřejmě, že největší atrakcí byl Tedík a na střídačku si ho všichni chodili prohlížet. V českém koutku jsme dětem vyprávěli o českých hradech a hlavně s nimi hráli pexeso, protože děti mluvili jenom čínsky. Každopádně to bylo velice smysluplné dopoledne a celá akce se náramně vydařila.

Tedík byl nejvíce nadšený ze svého nového kroje a z bambusové rýže :))

Večer jsme s mými IMBA spolužáky strávili v OceanBreeze Villa na pláži – barbecue (asi jsme byli jedni z mála, kteří se tady rozhodli dělat barbecue) a párty do noci - Tedík naštěstí i půlnoční tancování zaspal :D

Další den ráno jsme si skočili do Pacifiku, ale odpoledne jsme se už bohužel museli vrátit zpátky k povinnostem do Taipei.