Soul, metropoli Jižní Koreji, jsme si vybrali pro první
výlet do ciziny s naším devítiměsíčním synem Teodorem.
Vyráželi jsme dosti narychlo pár dní po příletu z Prahy a dosti nepřipraveni – bez znalosti města, bez zarezervovaných hotelů, bez kočárku a navíc nevyspaní ("jetlag" se projevoval tak, že Tedík tvrdě usínal až po druhé ranní). Kufr jsem balila asi do třetí nad ránem a zachránilo nás jen to, že Ondra popletl čas odletu letadla, a tak jsme na letiště dorazili o hodinu dřív a ještě rezervovali hotel, hledali, kam se ve městě vydáme a domlouvali, koho potkáme. I tak se celá cesta protáhla a my dorazili na hotel poblíž Insa-Dong až k večeru a zvládli už jenom restauraci a skvělé pálivé kuře a točené pivo!
Zvyklí na tchajwanské noční trhy jsme se na večeři vydali na Namdaenum Market. Trošku jsme se divili, proč je v sedm hodin večer polovina krámků ještě zavřená a mysleli jsme, že jsme dorazili příliš brzy, ale opak byl pravdou! Už zavírali. Naštěstí jsme tam objevili jednu uličku s několika typicky korejskými restauracemi a jako poslední hosté zasedli k večeři. Zachutnaly nám tady knedlíky a slaná makrela, naopak nám trochu přestalo chutnat, když si jedna z číšnic dala při chvilce nohy nahoru a začala si stříhat nehty přímo na place!
Další ráno jsme se vydali do čtvrti Myeongdong, která láká velkými nákupními centry a tradičními uličkami s obchůdky. My navštívili katedrálu arcidiecéze Soulu z 18. století a díky bouřce i vystoupení operní pěvkyně v centru poblíž.
Na večer jsme ještě zvládli Lotte World Mall Tower, dneska čtvrtou největší budovu na světě. Za budovou navíc probíhal Full Moon Festival.
A kdo že to byl na hřišti v Olympijském parku?
Vyráželi jsme dosti narychlo pár dní po příletu z Prahy a dosti nepřipraveni – bez znalosti města, bez zarezervovaných hotelů, bez kočárku a navíc nevyspaní ("jetlag" se projevoval tak, že Tedík tvrdě usínal až po druhé ranní). Kufr jsem balila asi do třetí nad ránem a zachránilo nás jen to, že Ondra popletl čas odletu letadla, a tak jsme na letiště dorazili o hodinu dřív a ještě rezervovali hotel, hledali, kam se ve městě vydáme a domlouvali, koho potkáme. I tak se celá cesta protáhla a my dorazili na hotel poblíž Insa-Dong až k večeru a zvládli už jenom restauraci a skvělé pálivé kuře a točené pivo!
Úkolem prvního rána bylo dojít koupit plenky a prozkoumat, jaké jídlo pro miminka tu prodávají. Cesta do nejbližšího "department store" nám nastínila, jaký Seoul je: stovky výškových budov, dlouhé široké cesty plné troubících aut a všude neskutečné zácpy a davy lidí několikráte se násobící během polední pauzy. Soulané se hemžili všude, ale podařilo se nám najít místo na dopolední kafíčko a jen tak pozorovat ruch kolem...
Po poledni nás čekala korejská Renča, která nás vzala do tradičních uliček Bukchonu a na nejslavnější chrámový komplex Gyeongbokgung, postavený už ve 14. století.
Zvyklí na tchajwanské noční trhy jsme se na večeři vydali na Namdaenum Market. Trošku jsme se divili, proč je v sedm hodin večer polovina krámků ještě zavřená a mysleli jsme, že jsme dorazili příliš brzy, ale opak byl pravdou! Už zavírali. Naštěstí jsme tam objevili jednu uličku s několika typicky korejskými restauracemi a jako poslední hosté zasedli k večeři. Zachutnaly nám tady knedlíky a slaná makrela, naopak nám trochu přestalo chutnat, když si jedna z číšnic dala při chvilce nohy nahoru a začala si stříhat nehty přímo na place!
Další ráno jsme se vydali do čtvrti Myeongdong, která láká velkými nákupními centry a tradičními uličkami s obchůdky. My navštívili katedrálu arcidiecéze Soulu z 18. století a díky bouřce i vystoupení operní pěvkyně v centru poblíž.
Na večer jsme ještě zvládli Lotte World Mall Tower, dneska čtvrtou největší budovu na světě. Za budovou navíc probíhal Full Moon Festival.
A kdo že to byl na hřišti v Olympijském parku?
Následujícím bodem programu byla návštěva rodiny manželova kolegy Milana, který začal pracovat na univerzitě v Mohyeonu (HUFS). Byli jsme rádi, že jsme mohli vypadnout z města někam mezi kopce a lesy a poznat Koreu ještě z jiné stránky, než jenom z té typicky turistické. Oslovila mne zde korejská restaurace, kde se sedělo na zemi a při objednávání večeře se ukázalo praktičtější mluvit čínsky než anglicky!
Společně jsme ještě strávili neděli v Soulu a zažili, jak místní tráví neděle – ať už se procházejí, nakupují či se občerstvují v univerzitní čtvrti Seoyodong, nebo piknikují a muckají se v parku kolem řeky ve čtvrti Yeyoudo.
Závěrem snad jen, že i přes všechny obavy z cestování s batoletem a nedostatek času na plánování to stálo za to a tuhle dovolenou jsme si neskutečně užili. Tedík navíc našel hned několik korejských kamarádů a kamarádek.
