Thajsko: ostrovy Phangan a Samui

Od chvíle, kdy jsme na letišti v Suratthani vrátili auto, jsme byli turisty vydanými napospas více či méně zištné pomoci místních. Online booking (např. na trajekty) má většinou nějaký háček, takže chodíte po přepážkách různých společností nebo jejich zprostředkovatelů. Z letiště do města jsme se dostali busem (Phantip Travel) za krásných 100 B/os. Ubytování v Papangkorn House se taky ukázalo jako dobrá volba – praní a sušení prádla na dvoře, dobrá poloha i cena, atd. Taxikář, který nás měl ráno odvézt do přístavu, zjistil, že naši posádku nepobere. Museli nám přistavit větší káru, naskákali jsme dovnitř a za rytmu thajského reggae jsme si to – furt přes 100 – valili k přístavu Donsak. Bylo to na knap, zaplatili jsme sumu na taxametru krát dva (mimoměstská přirážka, ale pořád fair price), koupili lístky na Raja Ferry (210 B/os) a vyrazili na ostrov Phangan.

K trajektu, který na Trip Advisor hodnotili jako „ghost ship“, jsem měl docela nedůvěru. Nakonec to byl jeden z těch klasických starších autotrajektů, do kterých se leze spodem, takže vyšplhat na palubu po úzkých schodech s třemi kufry byl nakonec největší problém celé plavby. Po cca 2,5 hod. jsme odpočatí vylezli v přístavu Thong Sala, kde se na nás hned sesypali „rikšáci“, kam že to jedem. Původních 150 B/os. jsme usmlouvali na 100 B, naskákali na korbu a zběsilou hopsací jízdou dorazili do Sunset Bay Resort, skoro u legendární Haad Rin Beach (tam, kde probíhají Full Moon partošky).

Vstup do hotelu byl po přes záplavami poničenou hlavní cestu dosti nevlídný, ale poté, co jsme na recepci zaplatili první opravdu „zápaďáckou“ cenu za ubytování, jsme se ocitli v opravdovém ráji, byť ještě trochu ve fázi rozjezdu nového resortu. To se později v některých momentech ukázalo jako menší problém (obsluha trochu nebo úplně mimo, nefunkční karta k pokoji, telefon a další prkotiny…), celkový dojem to ale nezkazilo: nádherný pokoj do L, kde máma i my měli svůj prostor, dva balkony, super výkonná klima, královská postel, všechno čisté, ve dřevě (abych nepřechválil :O). Na objevení a prochození celého resortu jsme potřebovali dva dny, nakonec jsme se uvelebili u velkého brouzdáku, kde měl Tedík nejlepší pohodu. Přímo v resortu byl obchod s cenami nižšími než 7-11 a taky hippie-chýše, kde nabízeli od čerstvých ryb na grilu po jointy úplně všechno! Pláže jsou na celém ostrově průchozí, takže v chýši člověk potkal hodně zajímavých lidí – třeba Vladimír (Ukrajinec) trávil se ženou a synkem takhle na thajských ostrovech už několikátou zimu, la dolce vita!

   

 

 

 

 

Tři dny utekly jak nic a nás čekal další transport – tentokrát šlo v podstatě o malou loď spol. Sea Flower do Big Buddha přístavu na Koh Samui. Plavba dost šílená, ale neber to za 200 babek! Na lodi jsme potkali starší český pár a pán vzpomínal: „Bývalo tady krásně, než sem začali jezdit Rusáci…“ Starší generace má tuhle nenávist pod kůží, ale fakt, že místní si zvykli na rozhazovačnou klientelu, byl znát. Koh Samui býval prý kdysi hippies ráj. Ráj je to pořád, ale v kombinaci s tvrdou komercí. Skoro nikde v Asii se nedávají dýška, ale zkuste si nedat ho na Samui! O:

Fair House Beach Resort byl celkem dobře zvolený závěrečný pobyt, hlavně protože nás tu čekala grupa Loštičáků, a tak dovča získala zase další známý rozměr. Rodinný pokoj byl naštěstí v přízemí u bazénu, zato budova skoro nedostupná kdesi ve srázu nad mořem. Potom, co nám naše skupina ukázala schodky k moři, to bylo krapet snadnější, ale stejně si zkus něco zapomenout na pokoji! Na rozdíl od Sunsetu zdejší personál profi, klientela a ceny zápaďácké (ale třeba na večerní grilovaččce luxusní bufet za 150 B), moře správně divoké (i na červené praporky došlo), pláž s restauračkou (skvělá kuchyně), bistrem (hambáče aj.), masérnou (300 B/hod.)… nemusíš nikam daleko, když nechceš.

 

 

 

Zachtělo se nám při sobotě na pánskou. Stopli jsme si se Standou, Honzou a Komárem rikšáka, už vezl nějakou rodinku, takže to bylo jen za 50/os. a nechali jsme se zavézt na Chaweng Rd., kde to má tepat. Před devátou bylo ještě brzo na party, takže Hard Rock Café a koncert a songy na přání a zdravíme Czech Republic guys a obří graffiti Davida Bowieho a Asahi na čepu už je vlastně teď jak naše Plzeň atd. Po půlnoci konečně čas vydat se hledat legendární Green Mango, ještě drink na posilnění kdesi u Lady Boys a jsme tam: obří venkovní party prostor, novoroční čínské lucerny a něco jako „lidi–tuleni“ (představivosti se meze nekladou…) Ranní návrat a dospávání na pláži už jsou asi celkem normální příznaky skupinové dovolené. 

Odjeli jsme zpět vybavení obectovskou slivovicí a nachlazenými střiky, které nám nejspíš pomohly přežít pekelně dlouhou zpáteční cestu s Lomprayah Ferry (700 B až na letiště) a Thai Smile Air (1000 B za let): resort (minivan) - Nathon přístav (trajekt) - Donsak přístav (bus) - Surathani letiště (letadlo) - Bangkok letiště (taxi) - Airport hotel (v mámině případě to pokračovalo Dubaj – Praha – Zábřeh – Loštice, takže ještě vlak jako další bonus). Jestli chcete dobrodružství, tohle je taky způsob. S drobnými vychytávkami bychom naši thajskou výpravu znovu podnikli asi skoro stejně.                

     

Thajsko: Khao Sok a Khao Lak

Tohle byla nejdobrodružnější část našeho cestování a do poslední chvíle jsme zvažovali, jestli to nezrušit. Koho by taky napadlo, jet s batoletem a bábi do džungle a přitom se uklidňovat, že jedeme do národního parku! Ale táhlo nás to za slony, a tak jsme i tuto výpravu uskutečnili.

Letěli jsme do Surat Thani, od Thai Rental půjčili naše druhé auto a jeli k Ratchaprapha Dam. Po jízdě ucpaným pátečním Bangkokem to byla jízda králů. 

 

Neměli jsme tu skoro nic zařízené předem a spíše jeli okouknout terén, protože podle internetu vše vypadalo jako neuskutečnitelné po vlastní ose a nutné rezervovat jako skupinovou tour přes hotel. Ale my jsme přijeli, zaparkovali na velkém neplaceném parkovišti přímo u mola, s chlapíkama v budově usmlouvali soukromou loď pro 3 za 1500 B (v hotelu chtěli 1500 B/osobu) a vyrazili na dvouhodinovou plavbu v „long-tail boat“ po jezeře se zastávkou na koupání na raft house, kde se dá také přenocovat. To nás taky hodně lákalo a uskutečnit by se to také přímo na místě dalo, ale ubytování nás už čekalo jinde.

 

Zarezervovali jsme si Royal Bamboo Lodge asi 5 minut pěšky od hlavního vstupu do národního parku Khao Sok – byly to takové chatky bez klimatizace, ale v pohodě, protože v noci byla teplota venku kolem 20 a přes den jsme byli pořád venku. Spali jsme poprvé pod moskytiérou a hlavně Tedíkovi se to moc líbilo a rád si pod ni zalézal i přes den. Ubytování bylo na hlavní cestě k parku, kde jsou noclehárny, restaurace, bary, masáže, obchody – nic nám tam nechybělo. A ta masáž za zvuků džungle stála za to!

 

 

Druhý den jsme opět na vlastní pěst vyrazili hledat slony - v hotelu nám akorát řekli: jeďte tamtou cestou. A my našli Win Elephant tour! Dva sloni pro tři lidi a batole – jeli jsme 60 minut, dostali i deštník proti slunci, sloni nám podávali kvítí, hráli na harmoniku a mohli jsme je i sprchovat a krmit. V půlce cesty nám nabídli přesednout na sloní hlavu – opravdový zážitek! :O

 

 

 

Tedíka jízda na slonovi strašně vyčerpala a hned nám v autě usnul. Potřeboval spát aspoň hodinu, a tak babi zavelela a jelo se na pláž Khao Lak, místo postižené vlnou tsunami v roce 2004. I když je tam velký památník, místo je to dnes dosti pusté a krom pár turistů jsme potkali jenom místní. Udělali jsme si skromný piknik, skočili do moře a jeli zpátky na ubytování se smíšenými pocity. Ale viděli jsme Indický Oceán!

Cestou jsme se ještě zastavili na vyhlídce do džungle a u vodopádu. 

Do národního parku jsme se nakonec hlavním vchodem rozhodli nechodit, protože pouze pár cest je otevřeno pro turisty bez průvodce. Hlavně nás trochu naštvali, protože vstup do parku je 300 B/os a ten platí jenom v ten den (ne 24 hodin, jak jsme se původně dočetli) a podruhé se nám to nechtělo už platit (první den jsme to zaplatili u Ratchaprapha Dam). Navzdory tomu se Khao Sok ukázal jako výborná volba a můžeme jenom doporučit ostatním. Dvě noci tam nám tak tak stačily, abychom se toho klidu a zeleně divoké džungle nasytili.