Thajsko: Bangkok

Bangkok jsme podobně jako většina turistů v Thajsku navštívili hned první a seznámili se tam, jak to v tomhle koutě světa vlastně chodí. Je to neskutečný mumraj lidí: centrum města není propojeno metrem, autobusy jsou k prasknutí a v taxi nebo rikše snadno uvíznete v hodinové zácpě. Navíc hrozí, že rikša pojede trochu jinam, než by člověk zrovna chtěl - v pořádném vedru a smogu. Spolehlivě funguje jenom říční doprava.

Ubytování: Chtěli jsme původně bydlet v centru, abychom to měli blízko k hlavním památkám. Ale něco jako centrum je čínská čtvrť a byli jsme moc rádi, že jsme místo ní nakonec vybrali část Sukhumvit na dvou linkách metra. Hotel Galleria 10 předčil naše očekávání. Skvělé jídlo, služby, střešní bazén s barem atd. Taky to bylo jediné ubytování, kde jsme za celou dovču dostali dětskou postýlku. Sukhumvit je moderní čtvrť kolem metra Asok - najdete tam stylovou nákupní zónu, nadchody nad několikaproudovou cestou a restaurace s přijatelnými cenami za jídlo.

Bangkok jsme bohužel nestihli prochodit celý, ani týden by nám nestačil. Vybrali jsme Luphini park a potom chrámy kolem řeky. V Luphini parku jsme strávili skoro půlden – pozorovali místní frmol, jezdili na šlapací labuti a krmili ryby z loďky – pohoda!

Další den jsme se vydali na chrámy. Jeli jsme metrem a hned pak si nás odchytil řidič rikšy, který nám vysvětloval, že po čínské čtvrti rozhodně nemůžeme chodit pěšky a že nás k lodi za 30 B doveze – ale dovezl nás ke svým kámošům, kde si jízdu lodí účtovali v tisícovkách. Google věděl, že za 15 minut chůze se dostaneme na oficiální molo, odkud jezdí turistická loď za 40 B. A tak jsme nakonec tou čínskou čtvrtí stejně pěšky šli. 

Turistická loď byla fajn a my vystoupili u buddhistického chrámu Wat Arun na západním břehu řeky Chao Phraya. Hlavním znakem tohoto chrámu je khmerská věž. Podél řeky je postaveno dalších šest pavilonů v čínském stylu a socha Buddhy. 

Královský palác na protějším břehu jsme shodou okolností obešli jen kolem vnějších zdí: hladové a nevyspané dítě, nevhodný oděv a vysoké vstupné. Následovalo krátké vyjednávání u taxíku a rikšy, která nakonec zvítězila. Neber svezení v totální dopravní zácpě za 100 B. Ale měli jsme štěstí na řidiče, který dokázal projet i nemožné a dovézt nás na hlavní nádraží, odkud už naštěstí vedlo metro k hotelu. Po tomhle zážitku už člověku na odpoledne a večer stačily jen drobné thajské slasti: bazén, drink, masáž… :O