Taiwan Travels & Adventures

sobota 10. ledna 2015

Yehliu Geopark

Yehliu Geopark se nachází na severním pobřeží Taiwanu nedaleko města Keelung a rozkládá se na území dlouhém 1,7 km. V nejširším místě je až 300 metrů široký.

Mys je tvořen převážně usazenými horninami, které jsou uspořádané do vrstev o rozdílné odolnosti. Ve svém nejužším místě je mys spojen s pevninou pouze úzkou pískovcovou šíjí.

Mys vznikl různými druhy eroze - působením mořských vln spolu s povětrnostními vlivy a pohyby země. Vznikly tak bizarní skalní útvary mnoha různých tvarů - připomínající hlavu královny, svíčky, houby, japonskou gejšu, boty víly nebo šachové figurky. Nejčlenitější jsou oblasti přiléhající k Tichému oceánu.

Hlava královny

Trůn bohů

Mohutná skaliska

V geoparku bylo stejně jako na všech ostatních turisticky atraktivních místech Taiwanu spousta lidí. I tak je to místo vhodné k jednodennímu výletu.

Doprava: Bus č. 1815 z Taipei City Hall do Yehliu

Cena: 84NTD

pátek 2. ledna 2015

Shifen - Pingxi - Jingtong

Autobusem číslo 795 od našeho domu až do horských vesniček, které mají své tajuplné kouzlo, tak tam jsme se vydali na první výlet v roce 2015. Bohužel podobný nápad mělo několik desítek dalších Taiwanců, takže ještě před hlavním nástupním místem byl autobus tak narvaný, že lidé zůstali čekat na zastávce poslušně v řadě na další autobus, který ovšem jezdí co 50 minut. My jsme naštěstí stáli o dvě zastávky dřív a do autobusu se vešli.

Po hodinové cestě jsme dojeli do vesničky s názvem Shifen, která je známá díky svým vodopádům. Vodopád Shifen je 40 metrů široký a 20 metrů vysoký; je nejširším vodopádem na celém Taiwanu.

Nedaleko Shifen station se nachází Jingan Suspension Bridge, který původně spojoval vesnice Shifen a Nanshan; byl používán pro přepravu uhlí. Později byl zrekonstruován a dnes slouží jen k turistickým účelům - na druhém konci nepokračuje nikam dál a člověk se musí vrátit stejnou cestou zpět.

Uprostřed Shifenu je stará zrekonstruovaná ulice, jejímž středem projíždí nostalgická železnice vedoucí do Pingxi a Jingtongu. Pokud zrovna nejede vlak, lidé na kolejích posedávají, nebo z nich vypouštějí lampióny, které jsou pro celou tuto oblast typické. Lampióny se dají na celém Taiwanu vypouštět celoročně pouze v těchto vesničkách. Zakoupení jednobarevného lampiónu vyjde na 150 NTD, vícebarevného potom na 200NTD. Každá barva něco znamená - svatba, štěstí, zdraví, atd., takže čtyřbarevné lanpióny jsou těmi nejoblíbenějšími. Zároveň je nutností lampión popsat inkoustem s dalšími tužbami.

Dále jsme nasedli na vlak a pokračovali do Pingxi, kterému vládla podobná lampiónová atmosféra. Prošli se starou ulicí až na vyhlídku a pokračovali zase dál.

Jingtong je konečnou stanicí této nostalgické železnice a je jednou z nejzachovalejších tradičních železničních stanic na celém Taiwanu. Poblíž se nachází pozůstatky původního železničního ředitelství, ruiny starých opuštěných továren a dolů na uhlí aj. V Jingtongu jsme konečně vyzkoušeli místní kuchyň a obdivovali psaníčka z bambusu navěšená na kmeny stromů, na která lidé píšou svá přání.

V době oslav čínského nového roku se sem sjíždějí ohromné davy lidí, aby hromadně za tmy vypouštěli stovky lampionů štěstí.

Jedinou slabou stránkou tohoto výletu byla cesta zpět - do prvního autobusu jsme se nevešli, druhý autobus zastávkou jen projel a řidič zamával, ale po chvíli stopování jsme narazili na mladý pár, který nás vzal až domů. Další pěkný výlet.

sobota 20. prosince 2014

Culture and Study Camp

Taiwanské ministersto zahraničních věcí tento rok organizovalo Culture and Study Camp for Students and Fellows from Central and Eastern Europe, česky bych to nazvala jako tábor pro studenty, který se konal 15.-20.12.2014. Já měla to štěstí a spolu s dalšími 29 studenty z naší části Evropy jsem vyjela se skupinou po Taiwanu nasávat zdejší zvyky, kulturu, a také se něco dozvědět o současném ekonomickém a podnikatelském prostředí na Taiwanu.

První tři dny jsme strávili v Taipei a měli různé přednášky - na ministerstvu zahraničních věcí, na městském úřadě, na úřadu diplomacie atd. Ve středu večer jsme si vyrazili rychlovlakem do města Kaoshiung, nějvětšího přístavu na Taiwanu. V Kaoshiongu jsme první noc, tedy už neoficiálně, vyrazili do baru na Ladies night = dámská jízda = vstup pro dámy zdarma, drinky pro dámy zdarma.

Čtvrtek jsme strávili také v Kaoshiungu - dopoledne jsme navštívili Art Culture Village.

Z té by se volalo!

Odpoledne jsme ještě zavítali do doků, kde se se staví lodě - Taiwan Shipbuilding Company, a také do CSBC, kde se vyrábějí ocelové lodní, automobilové a jiné komponenty.

Na večer jsme vyrazili na Love River na projížďku lodičkou poháněnou solární energií.

V pátek jsme přejeli autobusem do Tainanu. Nejprve nás zavezli do Ten Drum Culture Village, což je bývalá továrna na cukrovou třtinu částečně přestavěná na "bubnovací vesnici". Z Tainanu se umění bubnovat šířilo po celém Taiwanu a působí zde i mezinárodní umělecké skupiny, které se tomuto umění věnují. Součástí prohlídky je i půlhodinové představení plné tanečních kreací i světelných efektů, kde ale bylo zakázané pořizovat jakékoliv záběry. My vyzkoušeli hromadně hru na bubny, z moduritu si vytvořili vlastní malý bubínek a na závěr si prohlédli celý prostor včetně původních výrobních strojů.

Poslední den našeho tábora jsme strávili rovněž v Tainanu. Nejprve jsme navštívili Chihkan Towers (Fort Provintia), kterou zde postavili Holanďané. Poté jsme zavítali do Konfuciova chrámu, který byl postaven jako první takový na Taiwanu.

Chihkan Towers

Anping Tree House byl původně obchodním místem, ale byl mnoho let opuštěn a zanechán živlům. Za tu dobu obrostl banyánem, což je indický strom fíkovníkového typu vysoký až 25m, většinou vícekmenný, zdánlivě neomezeně rostoucí do šířky - je to široce rozložitý strom s mnoha vzdušnými kořeny, které často vyrůstají v nové kmeny.

Posledním místem, které jsme si na závěr cesty vychutnali, byla projížďka lodičkou mangrovníkovým tunelem v Taijiang National park (NP od roku 2009). Mangrovníky patří mezi největší stromy na světě, které rostou přímo z vody v deltách řek, které ústí do moře. Tento obojživelný strom totiž potřebuje jak sladkou, tak slanou vodu. Vyrůstá z močálovitého bahna a propletence jeho kořenů vystupují nad hladinu. Teprve asi metr nad nimi se tyčí samotné kmeny až do výšky čtyřiceti metrů.

Vestu, klobouk a mohli jsme taky vyrazit! Akorát na nás z ostatních lodí pořád někdo volal - jé, Evropani jedou!

Ale o čem byl tento kemp doopravdy: o jídle a gurmánském vychutnávání si všemožných taiwanských pokrmů. Taiwanci obvykle jedí dohromady - na stůl se přinese vždy několik pokrmů a každý si z něho odebírá, uždibuje či ochutnává. Každé jídlo musí mít alespoň o jeden chod více, než je počet strávníků u takového společného stolu. Nikdo tady nejí nikdy sám (nechodí nikam sám, ani nedělá nic sám) - to by znamelo, že nemá vůbec žádné kamarády! Takže doteď nevím, jak se co jmenuje nebo co jsme to přesně jedli, ale níže přikládám fotky pro kulinářské nadšence a gurmány!