Po ukončení semestru, prvního, který Ondra na univerzitě odučil, jsme vyrazili nočním autobusem do Tainanu nasát jiho-taiwanskou atmosféru.
Vyrazili jsme se společností U-Bus v 1:30 ráno s informací od Googlu, že cesta potrvá 6 hodin 50 minut. V komfortním autobuse s obrazovkami, polohovatelným křeslem atd. jsme se přikryli naší dekou a spali a spali. Po 2 hodinách cesty jsme měli deseti minutovou zastávku a po dalších 2 hodinách autobus opět zastavil. Inu, to jsme byli docela překvapení - kde to jsme a co se děje. Byla stále tma, mobil ukazoval čas 5:40 a po optání spolucestujících jsme byli bohužel nemile překvapeni, že už jsme opravdu v Tainanu. Naštěstí čaj s whisky v termosce byl stále horký---
Při rozednění, tedy přesně v 6 hodin ráno, jsme vyrazili po svých a s batohy na zádech do centra - kolem muzea taiwanské literatury až k Matsu Temple a Chihkan towers. Vlastně to byla výjimečná procházka po městě, které se právě probouzí do nedělního rána. Nikde nikdo, první obchůdky a stánky teprve otvíraly, a také před prahy několika z nich byla připravena čerstvá zelenina. V Chihkan towers zavřeném jen na petlici posedávali ranní lidé nabírající energii z paprsků vycházejícího slunce; my se také dostali dovnitř a celý komplex si v klidu prohlédli. A totéž v Matsu temple.
Vyrazili jsme se společností U-Bus v 1:30 ráno s informací od Googlu, že cesta potrvá 6 hodin 50 minut. V komfortním autobuse s obrazovkami, polohovatelným křeslem atd. jsme se přikryli naší dekou a spali a spali. Po 2 hodinách cesty jsme měli deseti minutovou zastávku a po dalších 2 hodinách autobus opět zastavil. Inu, to jsme byli docela překvapení - kde to jsme a co se děje. Byla stále tma, mobil ukazoval čas 5:40 a po optání spolucestujících jsme byli bohužel nemile překvapeni, že už jsme opravdu v Tainanu. Naštěstí čaj s whisky v termosce byl stále horký---
Při rozednění, tedy přesně v 6 hodin ráno, jsme vyrazili po svých a s batohy na zádech do centra - kolem muzea taiwanské literatury až k Matsu Temple a Chihkan towers. Vlastně to byla výjimečná procházka po městě, které se právě probouzí do nedělního rána. Nikde nikdo, první obchůdky a stánky teprve otvíraly, a také před prahy několika z nich byla připravena čerstvá zelenina. V Chihkan towers zavřeném jen na petlici posedávali ranní lidé nabírající energii z paprsků vycházejícího slunce; my se také dostali dovnitř a celý komplex si v klidu prohlédli. A totéž v Matsu temple.
Poté jsme kolem několik dalších chrámů a přes ranní trh dorazili zpět k nádraží, za kterým je krásný Tainan park. I ten dýchal ranní náladou - byl plný starších lidí cvičících tai-chi - potichu, nebo za Beethoveny Ódy na radost. Bylo 8 hodin ráno.
V 9 hodin jsme nasedli na první turistický autobus číslo 99, který nás za 18 TWD zavezl za Tainan do oblasti, kde se těží sůl. Zdejší solná pole (The Qigu Salt Field) byli největšími solnými poli na Taiwanu a sůl se zde těžila 338 let až do roku 2002. Nyní zde zbyla na jednom hektaru pouze solná hora, jejíž vrchol jsme zdolali :)
Odpoledne jsme prolezli Anping Tree House, který je celý prorostlý banyanovým stromem!
A pak už nás čekalo setkání na náš první Couchsurfing jako hostů - s Nealem. Neal je především velkým milovníkem italské kuchyně a dobrého vína (uvařil nám dobrou brzkou večeři), ale zároveň pracuje v restauraci v Tainanu a nedostane se domů dříve než o půlnoci. To se ukázalo jako největší slabina celého programu - neměli jsme vlastní klíče a museli jsme na něj do půl jedné rána čekat venku. Tak jsme se aspoň vždycky natolik unavili, že nám ani moc nevadilo, že spíme na zemi, na jedné karimatce a ve vlhké místnosti. I takový může být Couchsurfing.
Přidávám aspoň pár fotek z tainanského nočního trhu - nejvíce mi chutnaly jahody v karamelu :)
Druhý den jsme se náhodou v autobuse potkali s Polkou Laurou, která se do Tainanu také přijela podívat a která se k nám na tento den připojila. Dopoledne jsme poznávali oblast Anping, kde jsme se prošli starými ulicemi plnými tradičních i turistických trhů a také navštívili pevnost. Anping Fort byla pevností za nizozemské nadvlády až do roku 1661.
Odpoledne jsme si pronajali kola a vyšlápli si do národního parku za Tainanem - podívat se na pláž a na projížďku loďkou mangrovníkovým tunelem.
Potom zpět do centra na sochu královny i pevnůstku Eternal Golden Castle. Na kole se toho dá stihnout opravdu hodně - třeba i hřbitov.
Třetí den našeho výletování jsme vyrazili do vesničky v kopcích za Tainanem, která je známá díky svým bahnitým horkým pramenům - do Guanzilingu. Cesta byla trošu komplikovaná, přece jenom na lokální autobusy s čínskými nápisy jsme ještě nebyli úplně připraveni.
Ale stálo to za to: Luxusní hotel + luxusní termály s bahnem = skvělý vánoční dárek! V termálech jsme si s bahnem užili kupu legrace :)
I samotná vesnička lákala k tůrám, takže jsme vyrazili do Read Leaf park - do parku v kopci, který nabízel pěkný výhled na celé okolí.
No a ještě na závěr poslední část výletu - město Chiay s Couchsurfingem u Frogby, která si otevírala vlastní kavárnu. Moc s se nám u ní líbilo a na oplátku jsme jim uvařili k večeři guláš. Jedinou slabinou v Chiay jsou cesty bez chodníků, takže chodit tam pěšky není moc dobrý nápad.
Druhý den další pokus o procházku po městě s ochutnávkou místních specialit.
V Chiay nás nejvíce zaujala věznice - s hodinovou prohlídkou v čínštině, které jsme nerozuměli ani slovo!
A ještě pár fotek z muzea železnice -jeden z vagónů byl předělaný na záchodky!
Žádné komentáře:
Okomentovat